Svatební rituál

Svatební rituál je velmi specifickou záležitostí. Není pro každého, ale je tak silným a hlubokým zážitkem, že bych ho přála prožít každému, kdo je na to připravený! 

Já sama jsem svojí svatbu s mým Mužem měla rituální. Vedl nám jí náš šamanský přítel Martin. Na statku, s koňmi za ohradou jsme v kruhu naší rodiny a přátel spečetili náš společný záměr strávit spolu významnou část života.

Rituál a formu obřadu jsme nechali na našem průvodci a užili si atmosféru celého dne.  Na obřad jsme šli s mým Mužem bosi, napojeni na Matku Zemi. Náš šamanský přítel nás očištil bylinami, pronesl krásnou řeč o naší společné cestě a nechal nás vyjádřit si, co od naší společné cesty životem očekáváme. Naše manželství jsme spečeti vypitím poháru vína a svázáním našich rukou. Ruce jsme měli svázané pevně, aby byl náš svazek pevný a zároveň dostatečně volně na to, abychom se v manželství cítili svobodně. 

Svatební rituál, Irenka a Slávek, Krkonoše 2017

Jednoho dne se dva mladí lidé rozhodli slíbit si lásku před celou svojí rodinou. Řekli si, že to chtějí udělat po svém, jinak než obvyklým způsobem, kdy jim bude starosta odříkávat řeč, kterou před nimi slyšely zástupy jiných snoubenců. Rozhodli se pro rituál...

"S Irenkou se známe ještě z dob studií na vysoké škole a když mě poté, co asi rok navštěvovala mé ženské kruhy požádala, abych jí vedla svatební rituál cítila jsem velkou zodpovědnost a zároveň to pro mě byla výzva. S radostí jsem souhlasila a doladila během pár návštěv se snoubenci veškeré podrobnosti, aby byl jejich velký den krásným zážitkem."

Svatební den byl deštivý, ale ani to snoubence neodradilo od toho, aby svatba proběhla venku, na kopci nad jejich novým domovem. Rituál to byl něžný, plný lásky, slz, radosti a vášně těchto dvou krásných lidí. Moc děkuji, že jsem mohla být součástí jejich velkého dne a mohla jim připravit nezapomenutelný obřad.

Irenka: "Ten rok před svatbou jsem s Janičkou strávila více času než kdy před tím a byl to skvělý rok. Díky Janičce, jejím kruhům a ostatním blízkým ženám jsem poznala více sama sebe, začala se mít více ráda a více věřit své intuici a svému tělu.

Když jsme s přítelem (nyní manželem) začali plánovat svatbu, snadněji pak ve mně uzrála myšlenka, že chci, aby nás oddal někdo, kdo nás zná. Většina obřadů, co jsem do té doby viděla, mi přišly vždy moc rychlé, povrchní a neosobní. Oslovit Janičku mě napadlo téměř hned. Když se ale zmínila o tom, že se chce stát kněžkou a že na ni studuje, byla jsem rozhodnutá. Přípravy na obřad - svatební rituál byly krásné, pohanský koncept mi byl docela rychle jasný a Janička doladila všechny mé nápady, aby do sebe krásně zapadaly a na sebe navazovaly.Přípravy nakonec změnily a zároveň vyjasnily můj pohled na manželství a co od něj očekávám a co jsou jen zažité staré vzorce, které pro mě už dále neměly význam. Protože v manželství nejde o jistoty. O to, že vás bude ten druhý milovat do konce života a starat se o vás. Zní to trochu sobecky, ale na to mám sebe. Vzah a manželství s mým mužem je o nových příležitostech a o vytvoření prostoru stát se tím, kým chceme opravdu být.Obřad samotný byl naprosto úžasný - spojení vzácného rituálu s jedinečností místa v Krkonoších, kde jsme se s manželem rozhodli usadit a spolu žít - a Janička mu dodala své osobní kouzlo. Při novomanželském polibku se prý na nás přišly podívat i srnečky. Asi za to, že jsme nezapomněli matce přírodě poděkat za krásné prostředí, ve kterém budeme žít."